Moje poslední cesta na Balkán se stala velmi vzrušujícím zážitkem. Díky přibývajícím zprávám o koronaviru jsem měl od začátku cesty divný pocit, ale pořád se mě to přímo nedotýkalo.
Detaily
Kód
Balkan Trip
Informace o výrobku
Moje poslední cesta na Balkán se stala velmi vzrušujícím zážitkem. Díky přibývajícím zprávám o koronaviru jsem měl od začátku cesty divný pocit, ale pořád se mě to přímo nedotýkalo.
Moje poslední cesta na Balkán se stala velmi vzrušujícím zážitkem. Díky přibývajícím zprávám o koronaviru jsem měl od začátku cesty divný pocit, ale pořád se mě to přímo nedotýkalo. Na naší první zastávce v Bosně a Hercegovině panovalo velmi špatné počasí. Naše jeepy, kterými jsme se přepravovali, uvázly v bahně a celá cesta se brzy stala čistým dobrodružstvím. Rychle jsme zavrhli myšlenku dostat se na strmé svahy s lyžemi, ačkoli potenciál v těchto horách je obrovský. Celý region nese stále stopy války, terén je krásný a drsný zároveň. Bohužel zde v této době nebylo dostatek sněhu. Nicméně já velmi rád objevuju nová místa na horách a užívám si pobyt venku.
Naše cesta pokračovala do Černé hory. Při každém překračování hranic jsem se klepal. Pro Itala to bylo těžké, ale Klement nás vždy provezl za pomocí chytré konverzace. Z Černé hory jsme přejeli přes hranice zpátky do Bosny na lyžích a strávili noc na chatě, kde jsme si povídali o naší vášni pro hory, vyprávěli si nekonečné množství historek o lyžování a o životě.
"Jakmile se budu moct vrátit na moje milované hory, už to nikdy nebude takové jako dřív," říká Simon.
Lyžování je venkovním sportem a ne vždy se setká s ideálními podmínkami. Ale v den, kdy jsme vyrazili na vrchol Haila, jsme byli odměněni skvělým počasím a čerstvým sněhem. I když sněhová pokrývka nebyla pro opravdu skvělé lyžování dostatečná, pocit společenství a zábavy udělal z této cesty nezapomenutelný zážitek pro každého. Hodně jsme se o této zemi naučili, poznali jsme tamní lidi a lépe jsme pochopili jejich starosti a problémy. Cítili jsme se jako vyslanci lepší a krásnější budoucnosti.
Na cestu domů jsme se vydali plni nových nápadů, dojmů a s plánem vrátit se sem v budoucnosti. Nikdo z nás neměl v tento moment ani potuchy, co nás čeká po návratu domů. Zažili jsme zemi, která byla silným kontrastem k našemu modernímu a civilizované světu ve Střední Evropě.
A nyní? Nyní jsem už tři týdny doma. Virus se během mé nepřítomnosti rozšířil tak rychle, že mezitím začala platit přísná opatření včetně zákazu vycházení. Jako za války. Já sám jsem v pohodě, ale strach a obavy, hlavně z toho, co přijde po koronaviru, jsou naprosto zřetelné na tvářích všech lidí. Posledních deset let mého života sportovce jsem se soustředil na dosažení svých cílů. Teď si musím přiznat, že bych nikdy neočekával takový scénář. A nyní, kdy je skialpinismus přísně zakázaný a dá se jít maximálně 200 m od vašeho domu, vidím mnoho věcí z naprosto nové perspektivy. Změní se snad svět? Začneme si snad všichni vážit našich privilegií? Možná se budeme v budoucnosti moct lépe vcítit do myšlení lidí, kteří na tom nejsou tak dobře jako my, kteří mají jiné starosti, než rozhodnutí, na kterém kopci bych rád lyžoval. Jednou věcí jsem si však jistý. Jakmile se budu moct vrátit na moje milované hory, už to nikdy nebude takové jako dřív. Budu si užívat na skialpech každý krok, každý oblouk i každý pocit, bez ohledu na jeho velikost. A pochopil jsem jednu věc: nic nemůže být bráno jako samozřejmost.
Nyní musím převzít zodpovědnost.Zodpovědnost za lidské bytosti. Hory zůstanou v příštích časech upozaděny, všichni musíme být silní, abychom se mohli bránit tomuto viru. Prosím zůstaňte v této době doma, hory nám neutečou.
Simon Hitti
Detaily
Kód
Balkan Trip
Moje poslední cesta na Balkán se stala velmi vzrušujícím zážitkem. Díky přibývajícím zprávám o koronaviru jsem měl od začátku cesty divný pocit, ale pořád se mě to přímo nedotýkalo. Na naší první zastávce v Bosně a Hercegovině panovalo velmi špatné počasí. Naše jeepy, kterými jsme se přepravovali, uvázly v bahně a celá cesta se brzy stala čistým dobrodružstvím. Rychle jsme zavrhli myšlenku dostat se na strmé svahy s lyžemi, ačkoli potenciál v těchto horách je obrovský. Celý region nese stále stopy války, terén je krásný a drsný zároveň. Bohužel zde v této době nebylo dostatek sněhu. Nicméně já velmi rád objevuju nová místa na horách a užívám si pobyt venku.
Naše cesta pokračovala do Černé hory. Při každém překračování hranic jsem se klepal. Pro Itala to bylo těžké, ale Klement nás vždy provezl za pomocí chytré konverzace. Z Černé hory jsme přejeli přes hranice zpátky do Bosny na lyžích a strávili noc na chatě, kde jsme si povídali o naší vášni pro hory, vyprávěli si nekonečné množství historek o lyžování a o životě.
"Jakmile se budu moct vrátit na moje milované hory, už to nikdy nebude takové jako dřív," říká Simon.
Lyžování je venkovním sportem a ne vždy se setká s ideálními podmínkami. Ale v den, kdy jsme vyrazili na vrchol Haila, jsme byli odměněni skvělým počasím a čerstvým sněhem. I když sněhová pokrývka nebyla pro opravdu skvělé lyžování dostatečná, pocit společenství a zábavy udělal z této cesty nezapomenutelný zážitek pro každého. Hodně jsme se o této zemi naučili, poznali jsme tamní lidi a lépe jsme pochopili jejich starosti a problémy. Cítili jsme se jako vyslanci lepší a krásnější budoucnosti.
Na cestu domů jsme se vydali plni nových nápadů, dojmů a s plánem vrátit se sem v budoucnosti. Nikdo z nás neměl v tento moment ani potuchy, co nás čeká po návratu domů. Zažili jsme zemi, která byla silným kontrastem k našemu modernímu a civilizované světu ve Střední Evropě.
A nyní? Nyní jsem už tři týdny doma. Virus se během mé nepřítomnosti rozšířil tak rychle, že mezitím začala platit přísná opatření včetně zákazu vycházení. Jako za války. Já sám jsem v pohodě, ale strach a obavy, hlavně z toho, co přijde po koronaviru, jsou naprosto zřetelné na tvářích všech lidí. Posledních deset let mého života sportovce jsem se soustředil na dosažení svých cílů. Teď si musím přiznat, že bych nikdy neočekával takový scénář. A nyní, kdy je skialpinismus přísně zakázaný a dá se jít maximálně 200 m od vašeho domu, vidím mnoho věcí z naprosto nové perspektivy. Změní se snad svět? Začneme si snad všichni vážit našich privilegií? Možná se budeme v budoucnosti moct lépe vcítit do myšlení lidí, kteří na tom nejsou tak dobře jako my, kteří mají jiné starosti, než rozhodnutí, na kterém kopci bych rád lyžoval. Jednou věcí jsem si však jistý. Jakmile se budu moct vrátit na moje milované hory, už to nikdy nebude takové jako dřív. Budu si užívat na skialpech každý krok, každý oblouk i každý pocit, bez ohledu na jeho velikost. A pochopil jsem jednu věc: nic nemůže být bráno jako samozřejmost.
Nyní musím převzít zodpovědnost.Zodpovědnost za lidské bytosti. Hory zůstanou v příštích časech upozaděny, všichni musíme být silní, abychom se mohli bránit tomuto viru. Prosím zůstaňte v této době doma, hory nám neutečou.
